Lyžařský výcvik 2025

Lyžák 2025 byl od neděle 12. ledna do pátku 17. ledna na Železné Rudě. Byli jsme ubytovaní v Penzionu Alpský Dům. Jelo nás dvacet dětí ze sedmé, osmé a deváté třídy.

První den jsme přijeli a dvě auta přivezla naše kufry a některým i lyže a přeskáče, abychom to nemuseli tahat ve vlaku. Vše jsme si rozebrali, co je naše, a ubytovali se v našich pokojích. Pokoje byly hezké, velké a čisté. Určitou hodinu jsme se setkali před penzionem a šli si půjčit lyže, přeskáče a hůlky, poté si vyzkoušeli sjet malý kopeček blízko penzionu. Večer jsme si řekli pravidla, pustili si videa o nesprávném lyžování a navečeřeli se. Po večeři a všech pravidlech, ti co chtěli, si šli zahrát do jídelny deskové či karetní hry, které jsme si přinesli.

Druhý den jsme se v klidu nasnídali a potom šli na svah. Některým dělalo problém vyjet na kotvě nahoru, ale po čase to nikomu dál problém nedělalo . Větší problém bylo to lyžování, hromadu dětí to neumělo a také hromadě dětí to dělalo problém, někteří se to naučili dřív, někteří déle. Šli jsme znova do penzionu, najedli se, odpočinuli si a poté šli znova na svah, ale tentokrát na druhý svah, který byl menší, tam se ti, co to neuměli a dělalo jim to problém, se to zkoušeli naučit. Po večeři se rozdělovaly boty na běžky, poté hrály hry.

Třetí den jsme ráno šli na běžky, rozdělilo se to na dvě skupiny, na polední a na odpolední. Polední skupina šla ráno, autobusem vyjela na místo a poté šla běžkovat, náhodou to šlo skoro všem. Ta odpolední neměla s autobusem takové štěstí a museli ten kopec, kteří dopolední vyjeli autobusem, dojít pěšky. První skupina odpoledne, kdy druhá skupina byla na běžkách, šla na svah. A čistě náhodou to začalo všem jít, naučili se brzdit i otáčet... Prostě základy. Odpolední skupina na běžkách měla zpoždění, ale do večeře se vrátila.

Ve středu po snídani jsme šli všichni na svah, už s nikým nebyl problém, takže to bylo v klidu, někteří cvičili pomocí kužele, kterým se otáčelo jako volantem, když jsme chtěli zatočit, poté se zkoušelo i s hůlkami stejnou metodu. Učitelé navrhli, že odpoledne nepůjdeme lyžovat, ale že bychom šli do kavárny, protože naše těla byla unavená. Na naší skupině na WhatsApp začala demonstrace, většina chtěla jít lyžovat, ale asi po hodině se všichni vzdali a šlo se do kavárny. Ještě předtím jsme šli do informačního a environmentálního centra, kde jsme si prohlédli takové malé muzeum o historii lyžování a dozvěděli se něco o zvířatech typických pro Šumavu. Pak se šlo do té kavárny, ve které jsme měli objednaná místa.

Čtvrteční den jsme strávili celý den na svahu a musím říct, že bylo vidět, že nám to šlo už o velký kus lépe, než když jsme se na to postavili poprvé. 

V pátek to bylo pro některé hektické, po snídani jsme se začali balit, ale museli jsme si připravit ještě na poslední lyžování, které jsme měli po snídani. Ti, co bydleli ve vyšších patrech, tak si dali kufry do dvou pokojů dole v prvním patře, poté jsme šli na svah, bylo to klidné, párkrát jsme sjeli svah a pak jsme dali lyže zpátky do půjčovny u penzionu. Převlékli jsme se, dali si oběd, celkově sbalili a jeli jsme zpátky do Horažďovic.